vize

…a pak přišel do života den, kdy mi přestalo chybět to, co mě dříve naplňovalo…nebyl to jeden jediný den…bylo to postupné pomalé zrání…

…než jsem prošla dveřmi, které jsem dokázala zavřít…uběhl nějaký čas… v tom čase se ale pomaloučku polehoučku rodila představa… vize… jak pokračovat … tvořit zahrady,  zákoutí , místa…kde je fajn žít, začlenit byliny, zeleninu, květiny do běžného života…propojit staré s novým… propojit domov zahradu s okolím… vidím…. tohle a mnohem více vidím…. kdekoliv, kterékoliv místo, zahrada má svou duši ….

….vidím ji a pomohu vám , aby jste ji  viděli také🤍

Vidím krásu i tam, kde je beton, kamení, jeden starý unavený strom. Vidím krásu ve starých zahradách, sadech, předzahrádkách …ale vidím i jejich pradávnou duši…místo, kde žili lidé se svými příběhy.  Vidím zahrady jak mohou vypadat za pět deset dvacet let, jak mohou stárnout a proměňovat se v průběhu času. Nic není stálé, na věky…zahrada a vše je neustále v pohybu, ale může být v souladu s nastavením svých majitelů. 

Hledání cesty mezi člověkem a jeho zahradou je mé poslání. Propojovat a vnášet do zahrady duši tak, aby po čas svého růstu a každoročním pučením, mohla zase vracet energii zpět lidem…to je má cesta… a já se ji s velikou láskou a pokorou otevírám.