Monika Rolínková  

…dlouhá cesta … někdy pozvolné stoupání, někdy strmé pády, ale někdy to byla cesta , kde přítomnost a lehkost v tvorbě neměla začátek ani konec… čas, kde vše plynulo jak řeka v příjemném proudu…. pak přišel veliký jez a rychlost, která už nešla zastavit, překážky, které nešlo nepřehlédnout…. v té chvíli se montek rozhodla skočit…rovnou do peřejí, s odvahou i zvědavostí … co bude dál…. tento příběh se bude teprve psát…..nový začátek na novém místě… s možná ještě hlubším propojováním…. rostlin bylin lesů žen….🤍… 

…všem bytostem šťastnou cestu…

Vidím krásu…

…je nezměrná …přítomná je v každém z nás a všude okolo… jen zahlédnout … vidět… 🤍